Apistogramma diplotaenia (Cichlidka dvojpruhá): Elegance z černých vod

Ačkoli byla rybka popsána v r.1987, trvalo teprve až do r. 1991, kdy se ve větším počtu dostala do Evropy. Tehdy Axel SCHNEIDER, Wolfgang WINDISCH a Dr. Uwe RÖMER navštívili oblast středního a dolního toku Rio Negro, kde nejen mohli tyto rybky ve volné přírodě pozorovat.

Dovezli ale také větší množství do Evropy a v dalším je i rozmnožili. SCHMETTKAMP dosud vzpomíná, jak v r.1980 uviděl v Diskus Center Royal ve Witten-Stockum plavat mezi červenými neonkami jednoho, jediného samečka. Tehdy se mu rybka zdála být příbuzná s rodem Taeniacara. Kdo rybku odchová, potvrdí mi, že jak T. candidi, tak i tato cichlidka dvojpruhá mají mnoho společného. 

Název rybky pochází z řeckého diploos (dvojitý) a taenia (pruh, proužek, pás). V přírodě žije v mělčích vodách. Jak výše řečeno, jedná se o vody černé, velice měkké a kyselé. V těchto vodách nenalézáme rostliny, dno bývá většinou písčité s množstvím napadaného listí a starých větví. Zde rybky nacházejí výhodné úkryty před nepřáteli. Predátory představují především polovzrostlé dravé tetry Hoplias malabaricus.  V oblasti Rio Padauari a Rio Preto žijí společně s nimi i malé Crenicichla sp. (zřejmě C. regani), Apistogramma gibbiceps, A. paucisquamis a A. regani. V oblasti ostrovů Anavilhanas žijí rovněž ve společnosti A. pertensis, A. gephyra, Acarichthys heckelii i s Mesonauta insignis. Na soutoku Rio Preto s Rio Padauari naměřil WINDISCH vodivost menší než 10 µS/cm, pH 4,2, voda byla 1,6 m hluboká. Samečci dorůstají 5 cm, samičky 3,5 - 4 cm. 

Chov

Ideální je akvárium o objemu 60-100 litrů, může být i větší. Aby se zde cichlidky cítily dobře, nešetříme na úkrytech. Čím více bude květináčů nebo různých trubek, tím lépe. Samozřejmě máme na mysli i estetiku akvária. Stejně tak dbáme na dostatek rostlin. Solidní filtrace, ne příliš silný proud vody v akváriu, a ne příliš intenzivní osvětlení. V běžné českobudějovické vodě s pH kolem 6,8 i teplotě asi 25-26 °C se rybky cítí docela dobře. 

Chov můžeme zvládnout jak v obvyklé společenské nádrži, raději ale v tzv. „druhovém“ akváriu. Společnost cichlidkám dělají nejlépe klidné tetičky, jako jsou červené neonky Paracheirodon axelrodi, neonky obecné Paracheirodon innesi, drobnější zástupci rodu Hyphessobrycon, Hemigrammus, drobnoústky rodu Nannostomus i další. Dno nádrže je dobré pokrýt říčním pískem o zrnitosti 3-5 mm, který poskytuje dobrou ochranu mladým cichlidkám. 

Další možnost je chovat tyto rybky samostatně v druhovém akváriu. Lépe v párech, pak běžně stačí 10-20 litrové nádrže s trubkou či květináči. Pokud chceme chovat více samiček pohromadě, dáváme trubky nebo části květináčů alespoň 30 cm od sebe, aby se samičky příliš neatakovaly. Každá má svůj minirevír, který si rovněž brání. Sameček má revír větší, je lépe umístit do jednoho akvária jen jednoho samečka. Dříve nebo později by slabší sameček byl ubit. Nádrž nemusí mír vysoký vodní sloupec, spíše je důležitější plocha dna, a především dostatek úkrytů. V takto harmonicky fungující nádrži pak můžeme pozorovat při použití vody o správných parametrech i odchov rybek.

Krmení

Jak stále zdůrazňuji, k základním předpokladům bezproblémového chovu a úspěšného odchovu patří pestrá a kvalitní strava nepříliš bohatá na tuky, ale i s dostatkem tzv. balastních látek. Tomu nejlépe odpovídá potrava živá. Preferujeme plankton (perloočky, buchanky), v nouzi pomohou nauplie žábronožek.  Živé či mražené koretry nebo raději patentky podáváme obojí asi jednou týdně. Při častějším použití se rybky tímto krmením přesytí a nepřijímají jej v dostatečném množství. Vločkové krmení či granule jsou mými rybkami přijímány vzácně. 

Odchov cichlidek

Rybky se třou v jeskyňkách, nejlépe v částech květináčů, ale někdy i v trubkách i jiných úkrytech. Ten si zpravidla vybere samička, sameček pouze oplodní snůšku. Ostatní práce zůstane na samičce. Jiker nebývá velké množství, rybek se většinou odchová jen několik desítek kusů. Líhnutí při teplotě 27-28 °C je asi za 3 dny, po dalších 4 dnech se potěr rozplave. Alfou a omegou úspěšného odchovu jsou jednak vhodné podmínky pro chov rodičů (kvalitní voda a strava především) a kvalitní vývojová voda. Tu používám raději přírodní (z pramene 20 km od Č. Budějovic, 45 µS/cm, pH 5,6), nebo si podobnou vodu připravím. Vždy postupuji tak, jak je to obvyklé u přípravy vody pro tetry. Je možné použít jak iontoměniče, tak reversní osmózu. Čím nižší dKH, tím lépe.

Pro vlastní odchov vylíhlého potěru použijeme jemné nauplie žábronožek, buchanek, je ale zapotřebí úzkostlivé čistoty v odchovné nádrži! Lépe je krmit několikrát denně vždy v menších množstvích. V denních event. dvoudenních intervalech odsáváme zbytky potravy na dně a přiléváme vodu čerstvou, která je již něco tvrdší než použitá voda vývojová. Nepřekračujeme denní množství do půl litru. Mladé nemají rády větší změny chemismu. 

Obrázky:

1. Území Amazonského pralesa, „zelených plic Země“, je domovem mnoha krásných druhů různých živočichů. Počet rybích druhů se diskutuje, rozhodně přesahuje několik tisíc jak určených, tak dosud neurčených. Na obrázku jeden z mnoha malých potůčků na horním Rio Negro, kde cichlidky dvojpruhé jsme lovili společně s červenými neonkami (Paracheiirodon axelrodi). Občas jsme chytili i tetry Weitzmanovy (P. weitzmani).
2. Při pozorném zkoumání biotopu vidíme vedle červených neonek i několik cichlidek, hlavně A. diplotaenia. 
3. Dospělý sameček A. diplotaenia. 
4. K tření dobře připravená samička A. diplotaenia.
5. Rozplavku pro cichlidky zařídíme docela jednoduše, jemné filtrování, dno necháváme holé, aby se nám dobře odsával detrit.
6. Příklad odchovné nádrže s objemem asi 20 l, kde zařídíme jak jemnou filtraci, která nezpůsobuje přílišné proudění vody, ale i dostatek úkrytů pro samičku i mladé.