Zdeněk Dočekal - Chov akvarijních ryb
Pokračování první části rozhovoru.
Jak se tak rozhlížím po akváriích plných zdravých a krásně vybarvených ryb, nedá mi to a ve svých otázkách se zaměřuji na problematiku chovu.
Potýkáš se v chovu s nějakými problémy?
Teď třeba po 30 letech mi začaly bělat jikry od skalár.
A parametry vody jsou stejné?
To je právě to. Vypadá to jako stejné. Já ti tady do toho nechci tahat konspirace, ale to se neděje jenom mně. Děje se to i lidem jinde, ale všude taky ne.
Takže problémy jsou. Ono třeba dáš rozmnožit neonky, ale u další generace to už třeba není tak. Ale třeba další už je zase dobrá. Není to tak, že letos to jde a příští rok to zase půjde.
Někdy je to dobrý, pak je to třeba horší nebo úplně špatný. To už jsem za těch 40 let poznal. Prostě, nikdy nevíš. Když měníš chovný ryby, je to vždycky otazník.
Ale to je chovatelství. Takže je důležité jednak vybírat takový lepší ryby, nenechávat jenom nějaký zbytek, a pak z toho množit.
Takže chovatelské problémy jsou. Po začátku, když člověk začíná, tak jsem si přečetl knížku a tam, že voda musí být taková a taková, tak jsem lítal po lesích a měřil vodu ve studánkách. Ono zase v lese je krásně (směje se).
U nás (na Kutnohorsku) je vyhlášená studánka..
Vím o tom. Mezi Jihlavou a Pelhřimovem je taky jedna vyhlášená.
Zrovna přemýšlím, že tam zajedu, abych dal ryby do téhle vývojové vody.
Ale to řeší všichni chovatelé.
Zajímavé je, že si člověk řekne “teď budu dělat tyhle ryby” a moc se nedaří. Pak vezmeš jiný, který jsem ani nechtěl, a ty se daří..
Jak začneš tlačit na pilu, tak to nejde, když na pohodu, tak jo. Jak se do toho dá násilí, tak se to většinou moc nevede.
A co tě nejvíc baví na akvaristice? Právě když se to vede?
Ano, protože víš co? Co může bavit workoholika? Když se práce daří!
Já můžu vyjít z důchodu. No jo, ale to bych koukal na televizi? Takže to mám rozjetý, mám ty obchody. Všude jsou mladší lidi než já. Jen jsme stejně staří s dodavateli.
A tím, že se navštěvujeme, že ve čtvrtek přijedu, v pátek přijedu, pak zase přivezou rybičky, pokecáme... Pak jedu po krámech, jsem mezi lidmi. Já jsem takový kolektivní typ.
Do 50 let jsem to měl jako vedlejšák. To jsem chodil do fabriky. A v 50 letech jsem to teda už nezvládal. Říkal jsem si, něco musím skončit. Tak jsem dal výpověď ve fabrice. Rybičky jsem si nechal.
Další příjem mám důchod, takže to je dobrý. Člověk se jakoby uklidní. Takovou pofidérní jistotu člověk má, že aspoň něco přijde. Když se předtím nedařilo, složenky pořád chodily, z účtu se strhávalo víc, než přišlo. To jsou nervy.
A tam právě člověk začne dělat chyby.
Ale když je člověk v pohodě, tak to probíhá, že to sice není na zbohatnutí, ale je to živnost, že se člověk uživí.
A že si můžu koupit, co chci. Na pití, na jídlo, dojedu si kam chci. Že nemůžu jezdit každý rok do Kuvajtu? Co bych tam dělal? To bych se stresoval, co se děje tady s rybami…
To úplně chápu…
Tohle je ideální, ty dvoudenní akce. Třeba odjezd v pátek a v neděli se přijede, tak tohle je v pohodě.
Já z toho vybírám víkendy. No a ono jich je dost za rok. (směje se) Někdo celý rok maká, pak jede na čtrnáct dní na dovolenou.
Já bych se ještě vrátila k té vodě, jako takové. Co se ti nejvíc osvědčilo na úpravu.
Mám reverzní osmózu na tetrovité ryby. Na neonky se také nechá sehnat voda z přírody, ale tohle je jednodušší. Ale když to pak nejde, tak třeba taky vezmu kanystr a jedu.
Takže u tetrovitých ryb, Hemigrammus rhodostomus, červené neonky dělám v reverzní osmóze, kterou pak podle potřeby přitvrdím.
A pH upravuješ jak nejlépe?
Buď chemicky, ale já to dělám tak, že do téhle vody, která má třeba 2 až 4μS naleji vodu z přírody. Vím o vodě, kde je pH 5, kyselá voda. Tak tu do toho naleji a ono to drží to pH 5 té přírodní vody.
Udělám si z toho třeba na neonky 20μS. Takže do tý nulový vody dám tolik, abych měl 20μS a to pH tam je 5. A pak když potřebuji jiné ryby, tak si dojedu do jiné studánky, kde je pH 6.
V přírodní vodě pH tak necestuje. Když to upravíš chemicky, nebo tam dáš vzduchování, tak pH většinou jde nahoru.
Když namíchám přírodní vodou, je fakt, že tam potom je víc bílých jiker, ale zase nejsou rybičky křivý. Drží to ty hodnoty, co chci, než se začne krmit. Potom ta voda už pak taky jde níž.
Takže takhle, výchozí je teda reverzní osmóza. Zkoušel jsem to tak i tak. A pak úprava přírodní vodou.
Červené neonky potřebují kyselou vodu, kongo tetry - kyselou vodu, ale Hemigrammus rhodostomus potřebují pH výš. Když je hodně kyselá, tak je hodně samců a špatně se to prodává.
A u rhodostom jsou samičky pěkné. Tam je velký rozdíl a lepší se prodávají. Takže nádrž je pak dřív na prodej.
To je zajímavé. Vlastně více akvaristů říká u různých druhů, že se jim občas stane, že jsou samé samičky nebo samí samci.
U rhodostom to je jedno, protože se neprodávají na páry, ale u cichlid, tam to chtějí na páry. Buď to zkrmují nebo si je handují, když má někdo samce a někdo samičky.
Když začínaly před x-lety Pelvicachromis taeniatus nigeria red, samičky jsou víc vybarvenější než samec. Stejně je chtěli na páry. Mně to dělalo víc samic. Asi ze sto ryb 80 samic a 20 samců. Tak jsem s tím taky skončil.
Ono se říká, že ta teplota vlastně hraje roli, ale těch faktorů bude asi víc.
pH taky určitě. To už mám vyzkoušený. S vyšším pH se líp třou, ale pak je tam víc samic. U kongo tetry taky, když je tam pH 6.2, tak se to hodně tře, ale pak je tam hodně samiček. Tak jsem je pak dal na zkrmení.
Duhovky to samý, tam to dělám ve vodovodní vodě. Takže u těch duhovek mi taky někdy zbývají samičky, ale není to tak strašné jako třeba u těch kongo teter. Tam už vím, že tam udělám pH 5 a hotovo. Ochota ke tření není zase taková. Ale vytřou se, a pak už je to skoro napůl samci a samice. Nebo někdy se mi dokonce stalo, že bylo i víc samců, což se líp prodávalo, někteří chtěli jenom samce. Ti jsou vybarvenější. Ta samička je opravdu jenom bělička taková.
Pokračování rozhovoru najdete zde.
První část rozhovoru o akvaristických začátcích Zdeňka Dočekala si můžete přečíst zde.
Pokud chcete mít jistotu, že o další článek nepřijdete, klikněte vpravo dole na “Zapnout upozornění na nový článek”.