Zdeněk Dočekal - Začátky akvaristiky, historie
Jsem moc ráda, že jsem měla možnost toto vyhlášené akvaristické místo nedaleko Žďáru n. Sázavou navštívit a udělat tento (nakonec šestidílný) rozhovor. Atmosféra byla od začátku skvělá. Pěstírna se vyznačuje čistými, krásně zařízenými akvárii s rostlinami. Na regálech se blyští medaile a ve vzduchu je cítit příjemná tropická vlhkost. Rybky jakoby věděly, že můžou být na svého chovatele hrdé, si mě celou dobu zvědavě prohlížely a připlouvaly jakoby na pozdrav, když jsem pěstírnou procházela.
Nyní si nechme v tomto přátelském prostředí vyprávět, jak to bylo od začátku až dodnes. První díl rozhovoru s předním českým akvaristou Zdeňkem Dočekalem (se kterým si díky členství v Českém Cichlid Klubu tykáme).
Co Tě inspirovalo, aby ses stal akvaristou?
Bylo toho víc. Když jsem chodil do školy, tak jeden můj spolužák na základce měl akvárka. Jako kluci jsme se navštěvovali a líbilo se mi to. Takže já vím o akvárkách, že existují, hodně dlouho.
No, potom jsem šel na vojnu. A když jsem přišel z vojny, tak za dva roky, když jsem se oženil, už jsme nemohli tak lítat, tak jako předtím.
Musel jsem se zdržovat doma. No tak si říkám, pořídím si akvárko. Změnil jsem zaměstnání, abych dostal byt. A v zaměstnání měli shodou okolností dva kamarádi akvárka. Tak jsem šel k tomu na návštěvu, k tomu na návštěvu, a tam mě to chytlo.
Tak jsem si jedno udělal a tím jsem začal.
A jaké byly třeba první rybičky?
Ti kluci byli pokročilí. První rybičky jsem měl červené neonky. Asi rok jsem je měl. A potom mi jeden kamarád říkal “tak už začni”. Já na to “já nevím” a on “tak já přijedu”. Přijel na pionýru. Auta jsme v té době neměli.
Tak jsme slepili vytíračky, čtyři, no, teď povídám “Jakou vodu”. Tak jsme jeli do lesa pro vodu... No, a tak jsem začínal.
Takže jste měli nějakou hodně kvalitní vodu...
To už tihle kluci, co to dělali, to měli vychytané. Takže jsem měl v tom začátku dobré, že jsem se sešel s lidmi, kteří to uměli, na tu dobu, jako fakt dobře.
Takže to nebylo, že by nechtěli pomoct nebo schválně lhali. Můžu potvrdit, že jsem měl štěstí na tyhle dobré učitele.
To je velká výhoda. To můžu potvrdit, že když se zadaří, tak je to skvělé. Jak tedy teď vypadá tvůj typický den? Ty máš vlastně týden rozdělený do dvou části. Jedna část je, kdy nejezdíš, a druhá, kdy jezdíš. A kdy nejezdíš zrovna, tak...
Tady to jsou vytíračky, kam se dávají ryby na rozmnožování. (Ukazuje na regál za mnou.) Tím se začne. Tam dávám po páru. Teď jsem to nedával, protože jak je takový blázinec, tak to nejde. To bych nespojil časově všechno. (pozn. Rozhovor se konal po Kongresu ČCK.)
Takže dělám věci, co se týče množení ryb. No, a mezitím v neděli večer dělám nabídku. Na ty krámy, kam vlastně se pojede ten týden. V pondělí a v úterý, mám jakžtakž volno. Ve středu potom už objednávám. Mám 20 dodavatelů a teď každý to hned nevezme, telefon víš. Takže to zabere 3-4 hodiny, než udělám objednávku na těch 8 krámů.
V posledním rozhovoru pro Českou televizi jsi v roce 2016 uvedl, že chováš 30 druhů ryb, dovážíš do 30 obchodů a pětinu do ciziny.
To je zhruba na stejno - ¼ do ciziny. Já jsem to kdysi měl opačně: 80% do ciziny a 20% tady.
Jak přišlo Euro, tak to bylo ještě dobrý. Jenže pak se začal snižovat kurz Eura. Jednu chvíli bylo za 30 Kč, potom za 32 Kč. Takže ti lidé, co vyváželi ven, mohli platit dobře.
Jenže potom začalo Euro klesat, a oni, když se vrátili z Německa, za tisíc Euro dostali čím dál míň a míň. A na nás taky, ať to děláme za míň, za míň. Některé firmy chtěly, že musím slevit. Přitom elektrika, voda, furt to leze nahoru. No, takže jsem přeskočil na rozvoz na český krámy.
A teď zase asi ¼ končí v Anglii. Na to Německo taky něco, ale už to není tolik.
To musíš furt přizpůsobovat. To se mění.
Ty český krámy taky. Teď ten největší řetězec vymyslel, že malé dodavatele nechtějí, že chtějí mít centrální. Ale zase v Anglii zájem je, takže moje ryby mi nezbývají.
Za ty roky vím, kdo je dobrá firma, kde ti platí, nebo kde ti jen slibují, a tak dále, a tak dále.
Mám tu 74 nádrží a u každé když strávím minutu, tak je to 70 minut.
Teď jsme byli na konferenci a vlastně v minulosti se tady konalo mnohem víc akcí. Mě by zajímalo jednak, která z těch akvaristických akcí, které teď třeba v poslední době a v posledních letech byly, tě nejvíc zaujala nebo Ti přišla hodně zajímavá.
Vrchol těch akcí je rychnovská výstava. Protože dřív třeba plzeňské spolky dělaly výstavy, když tam ještě byl Láďa Protiva a teď tam dělají jenom burzy, výstavy ne. Ve spoustě měst byly před revoluci spolky. A každý něco dělal - takový i menší výstavy, různé prodeje.
No teď se to zredukovalo úplně. Nevím, jestli by v Čechách někdo dělal ještě výstavu. Já myslím, že je poslední. Naštěstí je to ta nejlepší a největší. Teda tradice tam je velká, a ona už byla asi 45.
Přesně tak...
A nebýt covidu, tak by to měli v tahu. Léta letoucí jim pomáhám se sortimentem. V pátek tam vezu ryby, jedu domů rychle nakrmit, no pak jsem tam, sobota, neděle a ve středu jedu zase pro ryby, no, tak...
Mně to přišlo letos úžasné, jak to bylo profesionální a muselo to dát spoustu práce...
Začínají už v červnu. Je to jejich dům, takže to je výhoda. Když děláš něco v nějakém kulturáku, tak ti napočítají každou hodinu.
Třeba letos v Lysé n. Labem, tam na to měli krátký čas to připravit. A pak to zase rychle odstěhovat, protože tam je pak jiná výstava. Aby si to ti další mohli chystat. Tam to frčí.
Nikdy nepracují všichni členové klubu, ale bývalo na tu práci víc lidí.
Jaká je situace v zahraničí?
V Německu to není zas až tak, že se navštěvují. Mají klubovnu, sejdou se v klubovně. Ale to už jsou opravdu jen VIP, když se sejdou doma.
Když k nám začali Švýcaři jezdit, tak jeli ke mě, k ostatním a vlastně jeli hlavně kvůli tomu. Nejen kvůli přednáškám.
I za komunismu jsme vlastně byli vždycky vyhlášení, že v Československu jsme šikovní na akvaristiku.
Jo, jasný, to se vědělo, protože všichni jsme chodili do práce a všichni jsme měli skoro stejně. Kdo si chtěl přivydělat, měl možnost u akvaristiky. A teď ještě bylo dobrý, že stát to vyvážel, a oni furt brečeli, že nejsou valuty. No, když jsme vezli rybičky, tak zase se nakoupilo západní zboží, třeba Tetramin. Kdyby to měli kupovat jenom pro nás, to by nám nekoupili. Ale že se vyváželo zboží, pak to šlo. Byly 3 firmy. Dvě v Praze a jedna v Bratislavě - Chovprodukt, kde vyváželi do Rakouska. Pan Ambrož v Petržalce měl výkupnu a tam jsem dostal o dvě koruny víc za skalára než v Praze. V Praze byl pan Jaroch, ten vykupoval pro Sady, lesy, zahradnictví. A pak tam vykupoval pan Vrzal pro Zverimex.
Ale ty to vykoupili, a chodilo to přes Koospol. To byla obchodní firma, ale přes tu chodilo, já si myslím, že asi skoro všechno. Pak přišla revoluce a rozjelo se to. Já uměl jenom česky a slovensky a tím pádem jsem prostě nevyrazil. Ale já jsem ten odbyt měl taky hodně dobrý.
A teď tady dělám taky já akce.
Mám tady místo pro 48 lidí, ale znám 200 lidí.
Zdá se, že jsi vlastně spokojený, že Ti žádná akce nechybí.
Ani bych neměl čas.
Další díl rozhovoru najdete zde: Zdeněk Dočekal - CHOV AKVARIJNÍCH RYB
