Čuchavce - labyrintové ryby, ktorým sa oplatí porozumieť

Čichavce rodu Trichopodus (dříve Trichogasrer a Trichogaster, dříve Colisa) chovám více než 40 let. Jsou to labyrintní ryby (postupem času se jim vytvořil přídavný dýchací orgán). Důvodem je to, že většinu roku žijí ve vodách, které obsahují malé množství kyslíku. Vědci tento orgán nazvali labyrint a proto se těmto rybám říká labyrintky.

Do této skupiny patří další druhy ryb. Například rody Betta, Macropodus, Helostoma, Belontia Parosphromenus a další. Za dobu, co tyto ryby chovám, se setkávám se stále se opakujícími chovatelskými chybami. Ty vedou k nezdarům a čichavcům přisuzují vlastnosti, které z těchto chyb plynou. Pochopitelně znamenají chovatelský neúspěch a často také úhyn ryb. Nejčastěji je to malá nádrž. Malý počet chovaných ryb. Vysoká teplota vody. Nesprávné, nebo málo pestré krmivo. Často také krmivo zcela nevhodné.

Já chovám svoje čichavce v nádrži 170 cm dlouhé 45 cm vysoké a 50 cm široké. V této nádrži je zhruba 70 až 80 ryb rodu Trichgaster, Trichopodus, Helostoma a dno ošetřují Megalechis thoracata.

Teritoriální chování

Čichavci jsou teritoriální ryby. Staví pěnová hnízda, která brání před ostatními rybami. Tato vlastnost je často nazývána agresivitou. Jde o stejné chování jako u cichlid, které hlídají svoje třecí místo na kameni, jeskyňce, listu, nebo jiné třecí podložce. Tato péče cichlid o jikry nebo potěr většině akvaristů připadá normální. V čem je péče čichavců jiná? V malé nádrži s malým počtem ryb a vysokou teplotou 26 a více stupňů celsia zcela logicky dochází ke snaze o tření a proto dominantní samec hlídá svoje třecí místo(pěnové hnízdo) zahání ostatní ryby. Ty jsou v malém prostoru trvale stresovány a také nedostatečně nakrmeny a za nějaký čas uhynou. Zůstane tak v nádrži pouze nejsilnější jedinec a ten se věnuje ostatním rybám. Pokud v nádrží nějaké jsou.

Původní prostředí čichavců    

Dovolím si malé odbočení. V roce 2004 jsem měl možnost na společném setkání regionální skupiny IGL Cottbus(Mezinárodní organizace chovatelů labyrintních ryb) a skupiny AKL (jde o specialisty na chov labyrintek) Tuto skupinu založil a také vedl Horst Linke. Na tomto setkání v Naile jsem shlédl přednášku jednoho z největších chovatelů Betta splendens v Thajsku - Atisona. Majitele firmy Atison's Betta. Seznámil nás s více jak čtyřiceti lokalitami kde se v přírodě rozmnožují Betta splendens. Domnívám se, že na lokalitách, kde žijí čichavci, budou podobné podmínky. Atison nás seznámil s tím, jak probíhá rok na těchto lokalitách. Přednáška začala končícím obdobím dešťů. Rozvodněné řeky klesají v prohlubních a slepých ramenech zůstane voda, ve které zůstanou také ryby. Tyto lokality opustí většina rybích predátorů také rybožravých ptáků a hadů. Hloubka vody v těchto jezírcích je většinou od 15 až do 40 cm. Voda je silně zahřívána slunečním svitem a teplota stoupá. Vodní vegetace je nad hladinou spálena sluncem a větrem polámaná, spadne do vody. V těchto jezírcích je taká značné množství listí a uhynulých brouků a dalšího hmyzu. 

Až do této přednášky jsem znal jen málo o potravních podmínkách na těchto lokalitách. Atison nám vše ukázal na fotografiích. Líhnou se zde komáří larvy rodu Culex a také korýši rodu Cyklops. Na tlející vegetaci se množí nálevníci. Ti jsou potravou nejen pro rozplavaný potěr, ale spolu s fitoplanktonem také pro nauplie a dospělce Cyklops. Čichavci zde staví pěnová hnízda pod listy vodních rostlin, také pod listy plovoucími na hladině. Výjimečně jen mezi stébly vodních trav. Důvodem je ochrana hnízda před případným bouřkovým deštěm, který může přijít i mimo období dešťů. Hnízdo by bylo zničeno. 

Voda, ve které ryby žijí a také se rozmnožují obsahuje málo kyslíku. Právě u hladiny je kyslíku více než ve vodním sloupci a u dna. Ten je třeba pro vývoj jiker a také pro vykulené rybky. Také bublinky, ze kterých je hnízdo postaveno obsahují kyslík a sekret, ze kterého jsou zhotoveny, obsahuje také bakteriostatické látky. Ty ochraňují jikry před napadením bakteriemi a plísněmi. Samci samozřejmě úporně svoje snůšky chrání. Zmínění nálevníci a také naulie korýšu slouží jak první potrava. 

Ryby nestejnoměrně rostou. Zatím jsem nečetl ani neslyšel vědecké zdůvodnění tohoto problému. Pouze se domnívám spolu s některými akvaristy, že důvodem je zachování druhu. Rychleji rostocí ryby mají lepší předpoklad přežít a v případě zhoršených potravních podmínkách se mohou pomalu rostoucí ryby stát potravou svých sourozenců nebo bratranců. V případě nějakých bouřkových lijáků, které by ryby vyplavili z jezírka do řeky, mají vzrostlé ryby větší šanci přežít, a tak pokračovat v reprodukci na jiné lokalitě. 

Po příchodu období dešťů se jezírka opět spojí s potoky a řekami ryby odplavou na jiná místa a tak se promísí a mohou pokračovat na jiných místech s nepříbuznými rybami v reprodukci.

Důležitost sdílení a navazování kontaktů

Tady bych rád připomenul, že právě spolupráce v rámci mezinárodních organizací mi dala možnost vytvořit četná přátelství a také získat poznatky od zkušených chovatelů a mnohdy i skutečných vědců v oblast ichtyologie. S těmito lidmi vytvořit přátelství a také získat ryby, o kterých jsem do té doby jenom snil. Izolace vede pouze ke stagnaci.

Potrava čichavců

Ještě několik slov o potravě čichavců. V dobách kdy jsem začínal s chovem ryb, bylo běžné zkrmovat svalovinu teplokrevných živočichů jako hovězí srdce a také drůbeží maso. To jsem po čase zcela opustil. Studenokrevný živočich, tedy v tomto případě ryba, má jen malou šanci tuto potravu strávit. Kráva má tělesnou teplotu 38 stupňů. Teplota vody, ve které chováme ryby, je mnohem nižší. To znamená, že nestrávené tuky ve svalovině obsažené působí trávící a zánětlivé problémy v trávícím traktu ryb. U mých ryb se to projevovalo většinou v jarním období, kdy v zimní krmné dávce byl malý podíl planktonu. Postupem času jsem si vytvořil krmnou dávku ve které je 30 až 50% planktonu přímo z přírody, tak jak se zrovna v mém okolí vyskytuje, tedy: buchanky, černé komáří larvy, perloočky a další larvy hmyzu. Krmím samozřejmě nitěnkami (pouze ve spojení s planktonem) a také umělými krmivy. 

Z krmné dávky jsem zcela vyloučil mražené nitěnky (to považuji za trestný čin), také mražené červené pakomáři larvy patentky zcela výjimečně krmím živými. Napíši proč. Toto mražené krmivo vzniká tak, že lovci nebo obchodníkovi začnou nitěnky nebo patentky hynout, a tak je zamrazí a prodá, aby snížil ztráty. Zamrazí uhynulé hnijící a bakteriemi napadené larvy. Ty také obsahují bahno, které ještě nevyloučili z trávícího traktu. Toto způsobí zánětlivé procesy v těle ryb a ryby hynou. Léčení zpravidla už jen ukončí rybí trápení. Nechci spekulovat o důvodech.

Odchov čichavců

Ještě několik slov o tom jak provádím odchov v mých skromných podmínkách. Ryby vytírám v nádržích okolo šedesáti litrů. Konkrétně o rozměrech 60x40x25 cm. Četl jsem také, že čichavci potřebují prostornou nádrž alespoň 15 litrů v jednom nejmenovaném časopise. Reprodukce v takovém malém prostoru je prostě nesmysl.

Nádrž je jednoduše zařízena. Molitanový filtr. Ve vytírací nádrži nepoužívám bioakvacit. Otvory v tomto médiu jsou velké a čerstvě rozplavané ryby se v nich ztratí a uhynou. Nebo alespoň nějaké množství.

Postup odchovu čichavců je následující:

1. Do čisté nádrže vložím hrst suchého dubového listí. (jako to dělá Horst Linke)
2. Napustím vodu a přidám malé množství biofloru od Karla Rataje. Někdy také malé množství rašelinového výluhu z Velkého Dářka/akvaristé na Vysočině ho pojmenovali Rio Negro/
3. Topítko nastavím na 26-28°C.
4. Na hladinu umístím destičku a zpravidla po dvou dnech umístím třecí pár.
5. Samice čichavců, pokud nejsou pravidelně vytírány, v sobě mají mnoho jiker a velká část může být přezrálá neschopná oplození.  Pokud není rozplavaných rybek dost, výtěr zlikviduji a po deseti dnech nasadím do tření samici znovu.
6. Po vytření samici odlovím.
7. Za 24 hodin se vykulí larvy u Trichogaster (Colisa trochu později).
8. Samec o jikry a larvy pečuje.
   • Některý samec ne. Důvod neznám. U mých ryb je to častěji u Trichopodus tr.var. Cosby.
9. Po 24 hodinách přidám do nádrže malý kousek suché banánové slupky. Na ní se namnoží malé množství nálevníků. Pokud v nádrži nejsou, přidám je z jiné nádrže. Chápu, že pokud toto čtou “neonkáři”, tak z toho mohou mít nervozitu, ale čichavcům to prospívá.
10. Po rozplavání začnu krmit.
    • V literatuře je mnoho návodů. Já jsem si ale vytvořil vlastní: Na mlhu rozmělním kvalitní vločkové krmivo a krmím nejlépe po třech hodinách. Po pěti dnech pak podávám nauplie Artemia salina. Nejraději vytírám čichavce na jaře, kdy je na lokalitách dostatek nauplií perlooček.
    • K velmi drobnému krmivu je třeba se vrátit v období, kdy malé ryby začnou nabírat vzduch. V této době se snadno udusí větší živou i umělou potravou.
    • Ryby i při velké péči nestejnoměrně rostou. Nijak to neřeším. Je třeba se naučit krmit tak, aby se všechny ryby dostatečně nasytily. 
      • Zvláště nemohu doporučit třídění ryb podle velikosti, jak radí starší literatura. Je to pracné a nic to neřeší. Rozdíly v růstu pokračují. Některé druhy čichavců při této manipulaci dostanou šok, a tak chovatel přijde o značné množství ryb. Zvláště choulostivý je Trichpodus leri.

Před každým zásahem do akvária je třeba vyměnit část vody v nádrži za čerstvou.

Dnes je chováno mnoho chovatelských variant těchto ryb. Ne vždy ku prospěchu. Chci ještě v závěru požádat akvaristy o správné názvosloví ryb. To znamená používání latinských, tedy vědeckých, názvů. A to nejenom u čichavců.

Při této příležitosti chci vzpomenout na moji první přednášku. Uskutečnila se ve spolupráci spolků z Turnova, Semil a Jilemnice. (Dnes už neexistují.) Přednášel tam můj pozdější přítel MVDr. František Czefaj. Padla tam otázka proč nepoužívá české názvy ryb. František odpověděl, že jediné správné jsou latinské, tedy vědecké, názvy. Jako příklad uvedl: ‘Všichni asi znáte čichavce Colisa lalia (dnes Trichogaster lalius) jaká je to krásná ryba'. V té době ještě neexistovali chovatelské mutace. Čeština pro tuto krásnou rybu vymyslela jméno Čichavec zakrslý a korunu tomu nasadil název slovenský Colisa krpatá. Jako kdyby se jednalo o nějak degenerovanou rybu.

Na závěr chci popřát všem chovatelům hodně radosti s chovem akvarijních ryb. Pokud čichavcům dáte dostatek prostoru a kvalitní krmení, můžete se z jejich krásy radovat mnoho let. Moji Trichopodusi běžně žijí i více než 8 let Trichogasteri trochu méně a Helostomi i více než 20 let.

Fotografie dle pořadí:

1. Trichogaster fasiatus, samec
2. Trichogaster labiosus, oranžový samec
3. Trichogaster sumatranus, samec
4. Trichogaster sumatranus, změna barev
5. Poter první den
6. Hnízdo s jikrami     
7. Trichopodus cosby, samec
8. Výtěr zlatých čichavců
9. Trichopodus - stříbrná forma, samice
10. Výtěr cosby v mé vodě
11. Zlatá forma krmená cyklopem
12. Společné akvárium