Synodontis petricola: Snadno se třou, těžko se odchovávají - Jak vše začalo (I)

Jednou jsem, již jako zkušený chovatel cichlid rodu Tropheus z východoafrického jezera Tanganijka, začal přemýšlet, jak bych své akvárium s těmito rybkami ještě více obohatil. Při brouzdání po internetu jsem tak narazil na endemické sumce z Tanganiky Synodontis petricola, kteří mne naprosto uchvátili. Tak jsem se, tehdy bez jakýchkoliv ambicí na nějaký možný odchov začal více zajímat o to, jak nějaké získat.

Když se zamyslím nad tím, jak tento příběh začal, musím se vrátit na začátek prosince 2010. V té době jsem měl vyzvednout obchodního partnera z Británie na letišti v Krakově v Polsku a přivézt jej do České republiky, mé domovské země. Když jsem procházel web, abych zjistil, jak dlouho mi bude trvat, než se z Českého Těšína dostanu do Krakova, uvědomil jsem si, proč tuto cestu rovnou nevyužít k akvaristickým účelům, pokusit se získat něco zajímavého do mé nádrže s „Tanganikou“. Jasně, na prvním místě se mi jednalo o získání skupiny sumců kýženého rodu. Zejména o druh petricola. 

Společenské akvárium

K mému překvapení jsem v Krakově našel firmu, která zrovna nabízela petricoly z odchytu. To mne velmi potěšilo a já jsem se rozhodl vzápětí do té firmy zatelefonovat, abych si zarezervoval dva páry dotyčných rybek. Hned mi zvedla telefon příjemná dáma, která se představila jako Marta. Po rutinním představení kdo jsem a proč volám, mi bylo hned jasné, že s osobou na druhém konci jsme naladěni na stejnou notu. 

Nákup

Do Krakova jsem tedy raději vyrazil o tři hodiny dříve, abych vše dokázal včas a v klidu stihnout, včetně příjezdu na letiště. Když jsem dorazil do firmy, Marta mne mile přivítala. Byla velmi ochotná. Diskutovali jsme o petricolách i o další problematice související s Tanganikou skoro tři hodiny. Marta mi nachytala petricoly a zároveň mi vysvětlovala, jak rozeznat petricoly od lucipinnů a další zajímavosti. Celá moje výprava nakonec dopadla velmi úspěšně. Domů jsem přivezl dva páry Synodontis petricola a do hotelu v Třinci jednoho Angličana.

Synodontis petricola je dobře známý a oblíbený mezi chovateli tanganických ryb. Je to jeden z nejmenších druhů rodu Synodontis z jezera Tanganika a je bezpochyby jedním z nejhezčích. Existuje několik forem s menšími nebo většími skvrnami, které obývají různé části jezera s patřičnými obchodními názvy, jako je například S. petricola "Dwarf" nebo S. petricola „Large” nebo “Giant“. Existuje ale i jedna forma velmi podobná petricole. Je to již výše zmíněný druh S. lucipinnis, petricole velmi podobný. který dorůstá menších velikostí, má ale větší skvrny. Tyto dva druhy lze dost obtížně rozeznávat, zvláště když se jedná o mladé jedince. 

S. petricola samice

U dospělých petricol jsou obě pohlaví zbarvena stejně. Samice dorůstají o něco větší velikosti než samci a jsou více zaoblené v bříšní partii. Pokud jde o chování v akváriu, je to jeden z nejpůvabnějších obyvatel společenského akvária. Nejlépe se cítí, když je v nádrži více jedinců v hejnu. Může ale koexistovat i s mnohem většími, agresivnějšími sumci a cichlidami, přitom sám neohrožuje ani ty nejmenší trpasličí cichlidy. Nevšímá si dokonce ani potěru jiných druhů.

Někteří znalci uvádějí, že S. petricola, stejně jako jeho blízký příbuzný Synodontis multipunctata, má tendenci být během dne mnohem aktivnější než většina druhů sumců. Nemohu to potvrdit, protože nemám žádné zkušenosti s jinými druhy rodu Synodontis. Naopak, moje petricoly jsou aktivní v noci, a většinu dne jsou zalezlí v úkrytech. Stejně jako ostatní druhy rodu Synodontis se jim daří dobře téměř se všemi cichlidami a ve společenském akváriu fungují jako bezvadní uklízeči zbytků po ostatních rybách. S. petricola se krmí docela snadno. Mladí jedinci se zprvu sice více orientují na příjem masité potravy, ale jak stárnou, stávají se více a více všežravými. Pak spořádají cokoliv, co je vhozeno do nádrže a zvláště pak zbytky, které se usazují na dně.  

Tření

Tření probíhá zhruba následovně. Jakmile samci zaznamenají, že se samice zaplňují a začínají dávat najevo zájem, začínají je pečlivě pronásledovat. Tento zájem se postupně mění v drobné honičky po nádrži. Obřad namlouvání nakonec vrcholí ve vybrané jeskyňce nebo jiném klidném úkrytu, kam oba partneři zaplují. Samice začne vypouštět jikry a samec mlíčí.

Tato má zkušenost s třením S. petricola nebyla obecně vzato ničím výjimečným. Již před časem bylo publikováno několik zpráv o úspěchu ve tření a odchovu těchto nádherných sumců. Graham Burnside, Harold a Derek Walkerovi, Jerry Riegel, Kevin Reimer - to jsou autoři, jejichž články jsem našel při hledání na netu, když jsem hledal nějaké informace o tření.

Existuje však jeden aspekt, který bych považoval za mimořádný. Já jsem si tyto ryby domů nepřivezl za účelem rozmnožování. Mým důvodem bylo jen to, že se mi tyto ryby velmi zalíbily, když jsem hledal sumce jako doplněk ke svým tanganickým cichlidám. Než jsem se začal věnovat rodu Tropheus, vystřídala se v této čtyřistapadesátilitrové nádrži během několika let řada jiných cichlid.

Příprava akvária

Když jsem se rozhodl pro petricoly, žila v akváriu skupina třiceti dospělých Tropheus sp. „Moliro“ (F1-F3) a menší skupinka Tropheus duboisi „Kigoma“. Nádrž byla vybavena speciálně kameny z moře, protože u nás je voda z kohoutku poměrně měkká. Mělo to pomoci udržovat vodivost mezi 400 - 600 µS/cm a zajišťovat hodnotu pH nad 7 v chemicky upravené vodě. Na dně byla vrstva jemnějšího křemičitého písku, aby v něm moji Tropheusové mohli dle své nátury bagrovat. Je známo, že jemný písek (velikost zrna přibližně 0,4 mm) je pro rod Tropheus nepostradatelný, protože se částečně dostává do útrob ryb a napomáhá tak trávení.

Jak již bylo zmíněno, hlavním důvodem pro nákup petricol bylo užít si je. Proto jsem musel trochu přestavět vnitřek akvária, abych jim poskytl více možností k úkrytu. Výsledek byl zřejmý. Zajistil jsem rybkám patřičné prostředí, takže se tam od první chvíle cítily jako doma a užívaly si schovávání v tufových skalkách nebo v houští Anubias nana, kterým byly skály dokonale porostlé. Nakonec jsem je přes den moc nevídal. Ukázaly se okamžitě, jakmile jsem zhasnul hlavní osvětlení nádrže. 

Při hledání na internetu jsem narazil na článek Philla Maznyka „Avoid Being A Nervous Fishkeeper“. Doporučuje v něm, jak se chovat, aby bylo možné pozorovat a ocenit přirozené chování těchto normálně nočních ryb, aniž by docházelo k jejich stresování. Cituji: „Mnoho druhů ryb, zejména sumců, má citlivé recepory, které napomáhají lokalizovat potravu ve tmě. Toto noční chování je důsledkem jejich přirozeného vývoje. Některé ryby jsou bázlivé a zůstávají v dohledu, pouze pokud se cítí bezpečně. Dostatečné úkryty jsou proto nezbytné a zvyšují pravděpodobnost častějšího spatření ryb.“

Noční sledování

Pokud je chce někdo pozorovat, neměl by odstraňovat úkryty v nádrži - jde o to sledovat ryby, aniž by si toho všimly. Podle Phillovy rady jsem vzal baterku a na čočku jsem umístil kousek červeného sklíčka. Po setmění jsem baterku rozsvítil a zasvítil do nádrže. Zdálo se, že to ryby docela znervoznilo, takže se dalo předpokládat, že červené světlo vnímají. Měl jsem zkusit nižší intenzitu? Vypnul jsem osvětlení nad nádrží a v místnosti nechal svítit jen malou lampu. Po cca hodině jsem byl mile překvapen aktivitou petricol, zatímco cichlidy byly naprosto v klidu. 

(Konec první části - odkaz k druhé části)