Crenuchus spilurus: Když tetra není typicky hejnová ryba

Ne všechny tetry jsou typické hejnovité ryby vhodné pro společenská akvária. Příkladem mohou být drobnoústky, asi nejznámější je Pyrrhulina vittata (Štíhlotělka proužkovaná), které se třou na listy rostlin a sameček se pak stará o snůšku velice pečlivě. Nebojí se ani mnohem větších rybek, které od svého pokladu odhání. Jiné se třou na plochý kámen či jamku v písku (Copeina guttata - Tetra pstruhovitá). Naopak v jeskyňkách se pak třou zástupci čeledi Crenuchidae, do které námi popisovaný druh patří. 

Crenuchus spilurus

Crenuchus spilurus je rybka velice plachá, která nejraději v akváriu vyhledává různé úkryty. Rozhodně nesplňuje kritéria, která platí pro většinu běžných teter.

Samečci dorůstají spolehlivě do 6 cm, samičky jsou vždy o 1-2 cm menší. Můžeme je klidně chovat ve společenských akváriích, ačkoliv běžná literatura se k tomuto nápadu nestaví příliš pozitivně. Jako společnost jim ale zařídíme mírumilovné a klidné rybky přiměřené velikosti. Malé rybky do jejich společnosti ale nedoporučujeme, protože se, zvláště v noci, nápadně ztrácejí, pokud naši oblíbenci jsou již větší.

Původ a prostředí

Žije v povodí Essequibo v Guyaně, ale i v hraničním území Kolumbie, Peru a Brazílie (Rio Yavari). Staeck (1991) nalezl tyto rybky i v Rio Solimoes jižně od Manaus, ale i v dolním Rio Ucayali (Peru), kde žijí většinou ve stojatých či jen pomalu proudících vodách (poblíž břehů malých potůčků). Staeck zjistil v červenci 1987 v povodí Solimoes tyto parametry: při teplotě vzduchu 31 °C a teplotě vody 28 °C vodivost 70 µS, pH 6,9. Celková i karbonátová tvrdost byly pod 1°dH. V severním Peru nalezl rybky východně od Jenaro Herrera opakovaně v typické černé vodě, pH 5,5, při teplotě vody 24-27 °C byla vodivost do 14 µS, tvrdost rovněž pod 1°dH. 

Popis a chov

Typickým znakem je jednak velká tlamka vzbuzující respekt především u akvaristů, jednak u samečků krásně zbarvená a protažená hřbetní ploutvička. Rybka je známá akvaristům již dlouho (Kuntzschmann, 1912), ale nikdy se příliš nerozšířila. Možná je příčinou jejich plachost. V dobře zarostlém akváriu s jeskyňkami a kořeny se na ně moc nenadíváme. Možná je příčina i to, že zvláště samičky nejsou nikterak atraktivní. Jistě bude hrát svou roli i fakt, že k jejich dobré kondici patří nutně živá potrava. Ta se vždy neshání lehce. Pokud je chceme odchovávat, je to dokonce nutností. 

Sám jsem první zkušenosti s rybkami učinil v roce 1994, kdy jsem si koupil pět asi 3 cm velkých mladých jedinců. Byli to tři samci a dvě samice. Rybky jsem umístil samostatně do 45 litrové nádrže, kde bylo dostatek úkrytů mezi rostlinami, kořeny i v jeskyňkách. Rybky dobře prosperovaly, protože jsem jim nabízel menu skutečně kvalitní, střídaly se perloočky, dafnie, koretry, černé komáří larvy i nitěnky. Po čase i mladé rybky, většinou nepříliš kvalitní gupky. Překvapující skutečností pro mne bylo, že nebyl problém příjmu i vločkového krmení.

Velkou nevýhodou je plachost rybek. Jak jsem se již zmínil, rybky a zvláště samečci, vyhledávají neustále skrýše. Čím jsou samečci starší, tím z nich vyrůstají větší a větší samotáři a vyhledávají odpovídající jeskyňky. Po čase si v akváriu vytvoří svá teritoria, která si rituálními boji chrání. Z původního 45litrového akvária jsem nakonec dva slabší samečky odstranil, aby silnější měl dostatek energie pro samičky a nemusel jí plýtvat ve zbytečných soubojích se soky. Často jsem vídával rozepínání ploutví, ale i přetlačování tlamkami, které nezřídka pozorujeme u cichlid. 

Odchov

K pohlavní dospělosti dochází asi ve stáří jednoho roku. Samičkám se začnou zaplňovat břišní partie a v této fázi často postávají u vchodu do jeskyňky, kde žije sameček. Rybky je dobře v této situaci podpořit opakovanou výměnou části vody, kterou nakonec upravuji do „neonkové“ podoby, tedy asi 20-30 µS/cm, teplota kolem 27-28°C. Vždy jsem přidával trochu Toruminu, aby voda měla nádech velice slabého čaje.

K prvnímu tření došlo ještě v době, kdy celé hejnko žilo pohromadě. Zajímavé bylo, že oba submisivní samečci respektovali teritorium dominantního samce. Ten nakonec dobře uhlídal snůšku čítající 30 hnědých (resp. barvy hovězího srdce) a téměř 2 mm v průměru velkých jiker. Snůška byla nakladena na stropu květináče, samec pak přenesl mladé do kameninové jeskyňky s vchodem asi 3 cm širokým. Překvapivě velké byly i žloutkové váčky mladých, které nejdříve 3 dny visely na podložce, pak odpadly na dno. K rozplavání došlo 5. den.

Vzhledem k velké tlamce jsem začal krmit jemnými naupliemi artemií. Po 14 dnech překrmování jsem ale učinil nepříliš slavné pozorování, které znají dobře i akvaristé odchovávající červené neonky podobným způsobem. Rybky měly nafouklá bříška a až na tři jedince všechny během dne chcíply. To bylo ponaučení pro další odchovy. Mladé jsem přelovil do 20litrové elementky k další péči. Samečkovi jsem nabídl rourku o průměru 4 cm a 12 cm dlouhou. Když ji objevil, prakticky ji ani neopouštěl. Jen občas a na chvíli, když vyrazil za potravou. Samičky se při dobré péči rychle zaplňují.

Po prvním tření následovalo během měsíce tření další s druhou samičkou. Tehdy byla v nádrži běžná vodovodní voda (120 µS/cm, pH 6,5, 27 °C). Rybky se vytřely dříve, než jsem očekával, v průběhu dne a v noci celá snůška čítající skoro 50 kusů jiker do rána zplesnivěla. V dalších týdnech docházelo ještě k opakovanému tření, kdy počet jiker kolísal kolem 40-60 kusů. Nádherný byl jejich pohyb při ovívání samečkem, kdy jikry vlály na horní i částečně bočních stěnách a celá snůška se tak překrásně vlnila. Podobný obraz trval i po vykulení mladých, která byla ještě přilepena k třecímu podkladu.

Odchov není problematický, růst mladých není právě rychlý, ale dáváme si pozor na příliš velká množství vydatné stravy. Mladým jsem nabízel nejen nauplie buchanek, ale i jemné perloočky. Důležitá je přítomnost samečka do rozplavání mladých, podobně jako je tomu u tetry Weitzmanovy.

První výtěr sameček po odpadnutí mladých z podložky přenesl do sousední a lépe chráněné jeskyňky. V dalších třeních pak mladé rovněž asi 3. den odpadávaly a zůstávaly ležet na dně rourky, kde jim sameček ve více či méně pravidelných intervalech přivíval vodu novou, mladé občasně bral do tlamky, jak to opět vídáme u řady cichlid. Myslím si, že je to právě ten důvod, že takto opatrované mladé rybky jsou zdravé, odolné proti vnějším parazitům. 

Obrázky:

1. Sameček 16 měsíců starý.
2. Samička 16 měsíců stará
3. 3letý sameček.
4. 2letý sameček, barevná varianta „Venezuela“.
5. Druhové akvárium s objemem 45 l.
6. Začátek tření v druhovém akváriu. Samička dobře připravená ke tření postává asi půl hodiny před vchodem do rourky, kde čeká sameček.
7. Samička již týdny před vlastním třením postává často hodiny před rourkou, která je permanentně obydlená samečkem (40litrové akvárium).
8. Sameček v rource hlídá snůšku – pohled zepředu.
9. Sameček v rource hlídá snůšku – pohled zezadu.