Klenot na první pohled

Znalci mi potvrdí, že tento druh je v mnohém podobný dalšímu trpaslíku černých vod, cichlidce dvojpruhé, Apistogramma diplotaenia. Obě rybky jsou torpédovitého tvaru a zařízení akvárií pro ně, krmení a parametry vody pro chov i odchov jsou dosti podobné. Ačkoli byla rybka popsána v r.1987, trvalo teprve až do r. 1991, kdy se ve větším počtu dostala do Evropy. Tehdy Axel SCHNEIDER, Wolfgang WINDISCH a Dr. Uwe RÖMER navštívili oblast středního a dolního toku Rio Negro, kde nejen mohli tyto rybky ve volné přírodě pozorovat. Dovezli ale také větší množství jedinců do Evropy a následně je v dalších měsících rozmnožili.

V přírodě žije v mělčích vodách. Jak výše řečeno, jedná se o vody černé, velice měkké a kyselé. V těchto vodách nenalézáme rostliny, dno bývá většinou písčité s množstvím napadaného listí a starých větví. Zde rybky nacházejí výhodné úkryty před nepřáteli. Predátory představují hlavně dravé tetry, např. Hoplias malabaricus, ale i větší cichlidy – často zástupci rodu Crenicichla , ale i mnoho dalších.

Na soutoku Rio Preto s Rio Padauari naměřil WINDISCH vodivost menší než 10 µS/cm, pH 4,2, voda byla 1,6 m hluboká. Samečci dorůstají 7-8 cm, samičky max. do 5 cm.

Chov

Ideální je akvárium o obsahu 60-100 litrů, může být i větší. Aby se zde cichlidky cítily dobře, nešetříme na úkrytech. Čím více bude rostlin, květináčů, kořenů, kamenů nebo různých trubek, tím lépe. Samozřejmě při zařizování akvária máme na mysli i estetiku. Solidní filtrace, ne příliš silný proud vody v akváriu, a ne příliš intenzivní osvětlení. V běžné českobudějovické vodě s pH kolem 6,8 i teplotě asi 25-26 °C se rybky cítí docela dobře. Záleží na tom, jsme-li akvaristé, kteří chtějí mít doma jenom tvarově i barevně zajímavou rybku nebo akvaristé, kteří chtějí rybku zkusit příležitostně odchovat anebo akvaristé, kteří chtějí rybku odchovávat pravidelně a ve větším množství.

V prvním případě chov zvládneme v obvyklé společenské nádrži, ve které plavou klidné a menší rybky, nejlépe jihoamerické tetry. Tak jsem s T. candidi začínal. Společně můžeme chovat červené neonky Paracheirodon axelrodi, neonky obecné Paracheirodon innesi, drobnější zástupce rodů Hyphessobrycon, Hemigrammus, drobnoústky rodů Nannostomus, Copella i Pyrrhulina a další. Ve společné nádrži jsou ale tyto cichlidky náchylné k onemocněním, především k bakteriózám. Zpravidla se ani v takovýchto podmínkách nedožijí vyššího věku. Navíc, když se náhodou podaří výtěr a vylíhnutí mladých, jsou právě tyto „klidné drobné tetry“ nejdravějšími predátory, které mladé rychle požerou. Je to paradox, ale větší sousedy rodiče od snůšky nebo potěru odhánějí. Drobné tetry vzhledem k jejich nevelkému vzrůstu nepředstavují pro dospělé rybky nebezpečí a rodiče zřejmě ani nenapadne, že tito drobečci by jejich mladé mohli klidně pozřít.

Ideální je ale cichlidky torpédovité chovat samostatně v „druhovém“ akváriu. Pokud chceme chovat více samiček pohromadě, dáváme trubky nebo části květináčů alespoň 30 cm od sebe, aby se samičky příliš neatakovaly. Pokud máme v akváriu více samečků, je to vždy problém. Ti spolu bojují tak dlouho, až slabší postupně umírají a stejně nakonec zůstane ten nejsilnější. Jedině ve větším akváriu, bohatě zarostlém rostlinami a s množstvím nejrůznějších úkrytů máme šanci na to, aby v tomto akváriu přežilo více samečků. Vždy je důležitější než výška akvária jeho celková plocha dna, vodní sloupec stačí 15-20 cm. Každá samička má svůj minirevír, který si rovněž brání. Dno nádrže je dobré pokrýt říčním pískem o zrnitosti 3-5 mm, který poskytuje dobrou ochranu mladým cichlidkám. V takto harmonicky fungující nádrži pak můžeme pozorovat při použití vody o správných parametrech i odchov rybek.

Obvykle profesionální chovatelé, kterým jde především o počet odchovaných rybek, využívají pro chov třetí možnost. Rybky k dosažení produktivního odchovu chovají samostatně v párech, případně jednoho samečka s 3-4 samičkami. Pak běžně stačí 10-40 litrové nádrže opět s množstvím vytvořených úkrytů, a hlavně úzkými trubkami, které nemusejí být příliš dlouhé. Stačí 4-5 cm. Rozhodující je jejich průsvit, asi kolem 1 cm. Podobný typ trubek, ale delších, používám např. k odchovům Poecilocharax weitzmani či některých drobnějších krunýřovců.

Krmení

K základním předpokladům bezproblémového chovu a úspěšného odchovu patří pestrá a kvalitní strava nepříliš bohatá na tuky, ale i s dostatkem tzv. balastních látek. Tomu nejlépe odpovídá potrava živá. Preferujeme plankton (buchanky, občas přidáme perloočky), v nouzi pomohou nauplie žábronožek. Živé či mražené koretry nebo černé komáří larvy podáváme v malém množství a bohatě stačí 1-2 x týdně. Při častějším použití se rybky tímto krmením přesytí a nepřijímají jej v dostatečném množství. Vločkové krmení či granule jsou těmito rybkami přijímány vzácně, spíše v situacích, kdy jsou vyhladovělé. Nitěnky příliš nedoporučuji, jednak zvyšují riziko onemocnění bakteriózou, jednak jsou rybky pak příliš robustní a velice neochotné ke tření.

Voda

V přírodě žijí cichlidky torpédovité ve vodách černých, které jsou jak velmi měkké, tak i kyselé. Léta zastávám názor, že není příliš výhodné experimentovat s rybkami a zkoušet je zvykat na podmínky, které se líbí chovateli. Vždy je rozumnější dát ve výběru přednost rybkám. A jak říká zkušenost, pro ně je ideální voda měkká, obvykle do 5, max.10°dGH. Pro odchov používám „neonkovou“ vodu, tedy max. do 20-30 µS/cm, pokud se jedná o vodu umělou (iontoměniče). Voda přírodní může být něco „horší“, kolem 40-50 µS/cm. Pro oba typy vod platí, že musejí být kyselé, s pH asi 5,0-5,7.

Odchov cichlidek

Ideální průpravou pro chov i odchov těchto drobných rybek je zkušenost s chovem a odchovem teter, jak co se týká krmení, přípravy vody a čistoty nádrže. Vlastní odchov již vylíhlého potěru je u cichlidek o poznání jednodušší. Nejobtížnější je rybky vůbec dostat do tření, aby se jednak tohoto věku dožily, jednak se k výtěru přinutily. Zde zase hlavně záleží na tom, abychom vytvořili ve všech směrech ideální podmínky.

Rybky se třou v jeskyňkách, v mém případě ve výše popsaných trubkách, méně často i v jiných úkrytech. Ten si vybere samička, sameček pouze oplodní snůšku. Ostatní práce zůstane na samičce. Jen někdy, jsou-li rybky chovány v párech, pomáhá sameček samičce. Obvykle se ale po vytření sameček věnuje ostatním samičkám a ochraně většího revíru.

Jiker nebývá velké množství, rybek se většinou odchová jen několik desítek kusů. Líhnutí při teplotě 27-28 °C je asi za 3 dny, po dalších 4 dnech se potěr rozplave. Alfou a omegou úspěšného odchovu jsou vhodné podmínky pro chov rodičů (kvalitní voda a strava především) a kvalitní vývojová voda. Tu používám raději přírodní (z pramene 20 km od Č. Budějovic, 45 µS/cm, pH 5,6), nebo si podobnou vodu připravím.

Pro tetřičkáře to není problém, protože si musí umět připravit vodu, která je dost blízká vodě „neonkové“. Je lépe použít iontoměniče než reversní osmózu. V mém případě to funguje lépe jak u teter, tak u cichlidek torpédovitých. Čím nižší dKH, tím lépe. Pro vlastní odchov vylíhlého potěru použijeme jako startovací krmivo jemné nauplie žábronožek, buchanek, je ale zapotřebí úzkostlivé čistoty v odchovné nádrži! Krmíme několikrát denně vždy v menších množstvích. Denně jemnou hadičkou odsávám zbytky potravy ze dna a odsátou vodu nahrazuji čerstvou. Ta může být již něco tvrdší než použitá voda vývojová, obvykle používám odstátou vodu vodovodní. V té budou později plavat odrostlé rybky a takto si na ni pozvolna přivykají. Denně nepřekračujeme větší množství, než je půl litru. Nejen dospělé, ale především mladé rybky nemají rády výraznější změny chemismu vody (je to podobné, jako u Dicrossus filamentosus).

Foto:

1. Dospělý sameček Taeniacara candidi
2. Mladá samička T. candidi
3. Samička vlevo se dvoří samečkovi
4. Ideální je, že cichlidky nepoškozují rostliny
5. 40-litrová vytíračka
6. Taeniacara candidi SANTAREM na začátku tření
7. Samička hlídá snůšku velice pečlivě

Text a foto Dr. Vladko Bydžovský

300l